Samurajské/japonské meče

Meče v různých časových historických období, pro různé příležitosti aj. .

Čokutó

V japonské kultuře existuje několik druhů mečů s označením “Čokutó”. Toto označení se obvykle používá k popisu značkových mečů vyrobených v Japonsku během období Edo (1603-1867).
V tomto období se vyvíjela technologie výroby mečů a někteří mistrům mečů začali používat značku “Čokutó” jako symbol kvality a dokonalosti. Tyto meče se lišily od běžných mečů používaných běžnými samuraji tím, že byly vyrobeny s větší pečlivostí a používaly se pro ceremoniální účely, jako jsou například svatební obřady nebo jako dar jinému samurajovi.
Meče Čokutó se vyznačují vynikající kvalitou oceli a dokonalou práci s detaily. Jejich čepele jsou často zdobené motivy z přírody, jako jsou květiny, ptáci nebo ryby. Značka “Čokutó” se stala symbolem kvality a dokonalosti, a meče s touto značkou byly velmi ceněny jak z hlediska jejich estetického vzhledu, tak z hlediska kvality jejich konstrukce.
Dnes jsou meče Čokutó velmi ceněny mezi sběrateli a jsou považovány za umělecká díla. Jejich vysoká cena odráží nejenom jejich estetickou hodnotu, ale také vynikající práci, kterou vyžadovalo jejich výroba.

Katana

asi nejznámější japonský meč a symbolem samurajského ducha. Je to jednoruční meč s mírnou křivkou a dlouhou čepelí, obvykle dlouhou asi 60-70 cm. Katany jsou navrženy pro řezání a říznutí a byly oblíbené pro svou rychlost a obratnost v boji.

Později se používal v páru s wakizashi (daišó). O výrobě meče.

Katana je japonský meč s jedním ostřím, který je nejvýznamnější a nejznámější mezi japonskými meči. Měří přibližně 60 až 80 cm a váží asi 1 kg. Katana je charakteristická pro svůj dlouhý a zakřivený tvar čepele, kterým se vyznačují všechny japonské meče. Meč Katana byla vyvinuta během období Kamakura (1185-1333) a v průběhu času se stala hlavní zbraní samurajů. Byla navržena pro boj v blízkém boji, kde byla její rychlost, síla a preciznost velmi efektivní. Samurajové trénovali s katany celé životy a používali je v bitvách, ale také jako obranu před zloději a vrahy. Katana byla vyrobena z několika vrstev oceli, což jí dalo sílu a pružnost, ale také umožnilo, aby byla velmi ostrá a držela ostří. Tradiční japonské techniky výroby katan zahrnují ohřev oceli, ruční kování a tvrdé kalení. Každý meč byl jedinečný a měl svou vlastní charakteristiku. Tento meč měl také symbolický význam pro samuraje a byl spojován s ctnostmi, jako jsou čest, loajalita a statečnost. Byl často zdobena ornamenty a rukojeti vyrobenými z drahých kovů a materiálů a samurajové si nosili katanu jako znak svého postavení. Dnes je katana ceněným uměleckým dílem a sběratelskou položkou mezi fanoušky japonských mečů. Symbolizuje ducha a tradice Japonska a dodnes je symbolem samurajské kultury.

Tači

Delší meč používaný zejména ve válkách kde bojovínk jel na koni.

Tači je japonský meč s dlouhou a tenkou čepelí, který byl tradičně nošen jako symbol moci a prestiže. Měl délku čepele přibližně kolem 60 až 100 cm a váhu okolo 1 kg. Tači byl obvykle nošen v tradiční japonské šavlové pochvě, která se nosila podél boku a byla pevně upevněna na opasku.
Tači byl původně používán pro ceremoniální účely, jako je například řezání rýže pro rýžové pole nebo pro vysoké úředníky, kteří ho nosili jako symbol svého postavení. Byl také používán v boji, a to především jako sekundární zbraň, když samuraj ztratil nebo poškodil svou katana.
Tači se od katany liší tím, že je mnohem tenčí a lehčí, což umožňovalo samurajům používat ho jako zbraň pro rychlé a přesné údery. Navíc měl tači delší dobu výroby a byl mnohem dražší než katana, což z něj dělalo zbraň pro bohaté a mocné samuraje.
Dnes je tači ceněným uměleckým dílem a sběratelskou položkou mezi fanoušky japonských mečů. Tači je považován za symbol moci a autority a dodnes symbolizuje vysoké postavení a prestiž….

Nodači

Velmi dlouhý meč používaný pěším vojákem proti jezdci na koni.

Nodachi je japonský meč s extrémně dlouhou čepelí, který byl vyvinut pro použití v boji proti kavalérii. Měl čepel dlouhou až 120 cm a vážil kolem 2,5 kg. Byl to nejen těžký a dlouhý meč, ale také mimořádně nebezpečný.
Meč Nodachi byl velmi obtížný na výrobu a byl vyroben pouze pro speciálně vycvičené samuraje. Byl používán k boji proti koním, kdy se samuraj postavil proti kavalérii a se svým nodachi dokázal přeseknout koně i s jezdcem.
Tento meč měl také symbolický význam pro samuraje a byl často zdoben znaky rodového klanu. Byl považován za zbraň pro elitní bojovníky, kteří si mohli dovolit si ho pořídit a nosit.
Dnes je nodachi vzácnou a ceněnou sběratelskou položkou mezi fanoušky japonských mečů. Nodachi je považován za jednu z největších japonských zbraní a dodnes symbolizuje sílu a odvahu.

Wakizaši

Wakizashi je japonský meč se středně dlouhou čepelí, který byl tradičně nošen jako doplněk ke katana. Wakizashi má obvykle čepel o délce 30 až 60 cm a byl původně vyvinut jako zbraň pro blízký boj v interiérech, kde by katana byla příliš velká a nepraktická.
Wakizashi se často nošil jako druhý meč samurajů a byl používán jako zbraň pro sebeobranu nebo jako doplňková zbraň pro případ ztráty nebo poškození katan. Samurajové byli také vycvičeni k používání wakizashi jako sekundární zbraň při blízkém boji.
Stejně jako u katany, wakizashi měla symbolický význam pro samuraje a byla často zdobena alespoň jedním znakem rodového klanu majitele. Wakizashi byla také součástí tradiční japonské módy a byla nošena jako symbol statusu a prestiže.
Dnes je wakizashi stále populární mezi sběrateli a fanoušky japonských mečů a je často využíván v tradičních japonských ceremoniích a bojových uměních. Wakizashi má výjimečnou estetiku a je považován za jeden z nejkrásnějších japonských mečů.

Tantó

Jedná se o dýku.

Tanto je krátký japonský meč s jedním ostřím, který byl vyvinut z tradičních japonských nožů. Tanto má obvykle čepel o délce 15 až 30 cm, což je menší než u jiných japonských mečů, jako je katana nebo wakizashi.
Tanto byl tradičně nošen jako sebeobranná zbraň a byl používán k obraně proti vnitřním i vnějším hrozbám. Japonská samurajská společnost měla striktní pravidla týkající se nošení a používání tanto, protože se jednalo o důležitou symbolickou zbraň.
Tanto bylo používáno k různým účelům, jako například k sebeobraně, sebevraždě, popravám a k rituálním účelům. Tanto bylo také často nošeno jako doplněk ke katana nebo wakizashi a bylo používáno pro blízký boj.
Dnes je tanto stále populární mezi sběrateli a fanoušky japonských mečů. Je také stále součástí tradičních japonských ceremonií a turnajů, kde jsou vystavovány techniky boje s touto zbraní.

Nindžató

Meč špiónů a záškodníků. Meč bez výzdoby a k všestrannému užití.

Nindžató je japonský meč, který byl tradičně spojován s nindžovskými bojovými uměními a tajnými agenty, známými jako nindžové. Nindžató se často označuje jako “nindža meč”, protože byl tradičně spojován s nindžovskými bojovými technikami a používal se k vynikajícímu účinku při nočních útocích a sabotážích.
Nindžató se od tradičních japonských mečů liší svou konstrukcí a délkou. Má kratší čepel než japonské katany, ale širší a silnější čepel, která byla navržena pro vytrvalost a průraznost. Má také širší a rozměrnější rukojeť, která umožňuje lepší úchop a ovládání meče.
Nindžové si cenili nindžató pro jeho průraznost a jednoduchost použití. Meč byl snadno skrytelný a bylo možné ho rychle vyndat a použít v těsném boji. Nindžové také používali nindžató pro řezání a sekání, což bylo v té době neobvyklé pro japonské meče, které byly konstruovány především pro průraz.
Dnes se nindžató stále používá v některých tradičních japonských bojových uměních, jako například Ninjutsu, a je také populární mezi sběrateli a fanoušky bojových umění.

Naginata

Meč Naginata je japonský válečný meč, který má dlouhou čepel (od 1,5 do 2,5 metru) a krátkou rukojeť s ochranným zářezem na zápěstí. Meč Naginata byl používán převážně ženami a byl vynikajícím nástrojem pro obranu před jezdeckými útoky.
Naginata byl vynikajícím zbraněm pro boj ve skupinách, protože s jeho pomocí bylo možné držet nepřítele na vzdálenost a zároveň mít dostatek manévrovacího prostoru pro útok. Díky své dlouhé čepeli byl také vhodný pro boj proti jezdcům, protože umožňoval útoky na větší výšky.
Tento meč se stal oblíbeným mečem u bojových umělců a byl často používán v tradičním japonském bojovém umění Naginatajutsu. Dnes se meč Naginata stále používá jako součást tradičních japonských ceremonií a turnajů, kde jsou vystavovány techniky boje s touto zbraní.