Období Edo

Období Edo v Japonsku (1603-1868) bylo obdobím relativní stability a míru, které následovalo po období válčících států a nástupu samurajského šógunátu Tokugawa.

Po několika desetiletích neustálých bojů a politické nestability se podařilo Tokugawům sjednotit zemi a upevnit svou moc. Aby si zajistili stabilitu, rozhodli se omezit moc a vliv feudálních pánů, kteří byli dosud velmi mocní a nezávislí.

Tokugawové proto nastolili politiku izolace Japonska od okolního světa, známou jako sakoku. Během tohoto období bylo cestování do zahraničí zakázáno a pouze několik obchodních stanic bylo otevřeno pro obchod se západními zeměmi.

V této době byl také vytvořen kastovní systém, kde byli samurajové na vrcholu hierarchie a ostatní vrstvy obyvatel byly podřízeny jejich autoritě. Samurajové měli velmi přísná pravidla chování a kultivace ducha a vyznávali hodnoty jako loajalitu, statečnost, sebeovládání a oddanost.

Období Edo bylo také dobou rozvoje kultury, umění a literatury. V této době se rozvíjela klasická japonská kultura, jako například čajový obřad, divadlo kabuki, malířství a kaligrafie. Docházelo také k rozvoji řemesel a vzniku nových technologií.

Období Edo skončilo v roce 1868, kdy byl zrušen samurajský systém a Japonsko se otevřelo zahraničnímu vlivu a modernizaci.