Období Kamakura (1185-1333) je v japonské historii označováno jako éra, kdy se samurajská třída stala dominantní silou v japonské společnosti. To bylo možné díky vítězství samurajského rodu Minamoto v bitvě u Dan-no-ura v roce 1185, což ukončilo období Heian a zahájilo období Kamakura.
Jedním z nejvýznamnějších představitelů této doby byl zřejmě Minamoto no Yoritomo, první šógun Kamakurského šógunátu a zakladatel samurajského státu. Jeho vláda byla charakteristická decentralizací moci a rozvojem samurajské kultury. Samurajové byli v této době považováni za vynikající válečníky a jejich zbraně a bojové dovednosti se staly symbolem japonské kultury.
Období Kamakura je také známo pro svou buddhistickou kulturu. Byly vytvořeny nové školy buddhismu a byly postaveny mnohé chrámy a svatyně. Mezi nejvýznamnější patří Kamakurská Velká socha Buddhy, která se dodnes nachází v Kamakure.
Období Kamakura také přineslo změny v japonské literatuře, umění a architektuře. Vyvinula se nová stylizovaná estetika známá jako Kamakurská gotika, která ovlivnila japonské umění až do moderní doby.
Celkově bylo období Kamakura klíčovým obdobím pro vývoj samurajské kultury a významným mezníkem v japonské historii.